Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyJak získat štítek pro drony DJI Mavic 3 a Mavic 3 Cine? Návod krok za krokem
Drony pro začátečníky
Drony pro profíky
Jak získat štítek pro drony DJI Mavic 3 a Mavic 3 Cine? Návod krok za krokem
4 minuty čtení
Druhá polovina roku 2022 přinesla očekávaný posun v oblasti
přidělování a uznávání štítků rozdělujících drony do jednotlivých
„váhových kategorií“ (C0–C4), podle nichž se určuje, kde můžete
s takovým dronem létat a kde ne, případně za jakých podmínek. Fakticky
se novými štítky mohou chlubit pouze drony DJI Mavic 3, kdy vybrané
modely přichází už z výroby s tímto označením, u jiných si ho
můžete objednat dodatečně. Jak na to?
Které drony mají štítek C1 a které si ho mohou nalepit?
Celou problematiku „štítkování“ nových dronů DJI jsme už jedou rozebírali a vysvětlovali u příležitosti představení modelu DJI Mavic 3 Classic, který jako vůbec první dron v historii dostal štítek C1. Při jeho pořízení tak nemusíte podnikat žádné doplňující kroky.
Už minulý rok přitom DJI slibovalo, že bude štítky C1 posílat i majitelům dříve pořízených dronů DJI Mavic 3 na základě jednoduché žádosti a registrace. Tak se nyní konečně děje, jelikož o tyto štítky si mohou požádat všichni majitelé modelů DJI Mavic 3 a Mavic 3 Cine.
Jak se tohoto následného „oštítkování“ dobrat? V principu stačí projít 5 vcelku jednoduchých kroků (níže vypsané a vysvětlené), které zahrnují i fyzické dodání samolepícího štítku pro váš dron. Celý proces uzavírá doručení certifikátu (online v PDF), který potvrzuje zařazení vašeho konkrétního stroje do kategorie C1.
5 kroků jak získat štítek C1 pro drony DJI Mavic 3
Proč mám chtít štítek C1?
Jak snad všichni víte, nebo alespoň tušíte, jednotlivé kategorie dronů se dělí podle jejich hmotnosti (třídy C0–C4), letecká oprávnění povinná pro operátory dronů naopak rozlišují různé pilotní třídy (A1–A3). Vstupní branou je třída OPEN A1/A3, v rámci které můžete létat s drony lehoučkými, i s pořádnými „děly“ – kusy do hmotnosti 25 kg. Vždy je ale nutné respektovat pravidla hmotnostní třídy konkrétního dronu.
Modelově s drony těžšími jak 500 g, kam patří i dnes diskutované modely DJI Mavic 3 (hmotnost standardní verze 896 g), bylo doposud nezbytné řídit se pravidly pro pilotní skupinu A3. V ní je nutné držet se mimo urbanistické oblasti a hlídat si vzdálenost od lidí a objektů alespoň 150 m, což je za mnoha situací poměrně limitující. Určitým řešením je rozšíření licence na pilotní třídu A2, která sice není nedosažitelná, k jejímu získání je ale potřeba projít specifickým kurzem a absolvovat důkladnější testy.
Když se naopak podíváme na pravidla pilotní třídy A1 (přesněji OPEN A1/A3)
Premium
Zajímá vás zbytek obsahu článku?
Sice vypadá jako skrytý, ale zdarma může být už za minutu váš! Stačí
se jen přihlásit. A pokud ještě nejste členy naší dračí komunity, tak
registrace je také zdarma a zabere jen okamžik!
Umělá inteligence poprvé v historii rozdrtila elitní piloty v FPV závodech. Autonomní drony trénované v simulátorech teď zvládají extrémní rychlosti lépe než lidé. Sleduj s námi, jak tahle technologie funguje a proč brzy přepíše pravidla nejen na závodním okruhu.
Zatímco Evropa testuje, Asie šlape na plyn. Japonský SkyDrive posílá na Tchaj-wan flotilu eVTOLů, které nahradí pomalé lodě a drahé vrtulníky. Tyhle obří karbonové drony nabídnou špičkový záchranářský modul. Zjisti, proč se létající sanitky pravděpodobně stanou realitou už v roce 2028.
Policista zmáčkne tlačítko na uniformě a do 45 sekund startuje dron. Žádné zdlouhavé hlášení do vysílačky, žádné čekání na vrtulník. Než kriminálka vůbec nastartuje auto, operátor už má na monitoru čistý stream z místa činu. Tohle není scénář z kyberpunkového filmu, ale tvrdá realita moderní policie.
Město Orlando právě schvaluje masivní investici ve výši 6,83 milionu dolarů do programu DFR (Drone as First Responder). Vedení města se rozhodlo nakoupit 11 špičkových strojů Skydio X10, které vytvoří permanentní vzdušný štít nad městem. Smlouva je podepsaná na osm let a my v DronPro bedlivě sledujeme, jak tenhle krok mění pravidla hry.
Osm set dronů visí na noční obloze nad Koreou a kreslí draka s přesností na centimetry. Diváci tají dech, mobily svítí. Co ale nevidí, je krvavý proces, který tomu předcházel. V roce 2026 už není technický problém dostat flotilu do vzduchu. Skutečným peklem, které drtí marže operátorů, je design a schvalování.
Pokud si myslíš, že nejtěžší na světelné show je nabít baterky, jsi vedle. Hardware je vyřešený. Dnešní mašiny jako PABLO AIR 2 váží pouhých 170 gramů a vydrží ve vzduchu 20 minut. To je technická brnkačka. Skutečnou brzdou byznysu je moment, kdy klient řekne: „Ta modrá má být víc do azurova.“
Červen 2026. Arrowhead Stadium v Kansas City. 76 400 diváků sleduje zápas Mistrovství světa ve fotbale. Nad tribunou se objeví malý černý bod. Kamera. Nebo něco horšího. Místní policie má dvě možnosti: sledovat, jak se situace vymkne kontrole, nebo porušit zákon a sestřelit ho. Tohle dilema právě řeší americký Kongres.
Kongresman Eric Burlison předložil návrh Counter Drone State and Local Defender Act – zákon, který by místním policistům dočasně dal pravomoc neutralizovat drony nad stadiony během turnaje. Zatím tuhle autoritu drží výhradně federální agentury (FAA, DoD). Problém? Když se nad stadionem objeví neidentifikovaná kvadrokoptéra, federální jednotka je možná 200 km daleko. A evakuace 76 tisíc lidí kvůli DJI Mini není science fiction – je to reálný scénář, který už nejednou způsobil chaos na evropských stadionech.
Zapneš přenos ze sjezdu v Cortině a máš pocit, že jsi právě naskočil do bobu. Žádný zoom z kilometru, žádná líná helikoptéra. Kamera se řítí ledovým korytem, vybírá zatáčky smykem a dýchá závodníkovi na záda. Pokud sis myslel, že máš halucinace z přemíry adrenalinu, jsi vedle. To jen FPV drony převzaly režii.
Zimní olympijské hry 2026 v Miláně a Cortině nejsou jen o sportovních výkonech. Jsou o technologii, která zapomněla číst bezpečnostní manuály (obrazně řečeno) a rozhodla se, že divák musí cítit každé G přetížení. Tohle není revoluce, to je evoluční skok v přímém přenosu.
Stojíš po kotníky v blátě, v ruce máš papírový výkres, který už týden neplatí, a hádáš se se subdodavatelem o to, kolik kubíků hlíny vlastně odvezl. Zní ti to povědomě? Tohle je realita na stavbách, kde se jede „po staru“.
Ale ty jsi jinde. Víš, že data jsou nová měna. Otázka roku 2026 už není, jestli máš na stavbě dron. Otázka zní, jestli ta data umíš přetavit v rozhodovací nástroj, nebo ti jen hnijí na SD kartě.
Dnes si rozebereme, jak funguje moderní stavební software pro mapování, proč ti RTK modul zachrání rozpočet a jak to celé legálně uřídit v českém vzdušném prostoru.
Doručení balíku dronem? Ještě před pár lety to znělo jako vlhký sen futuristů. Dneska je to tvrdý byznys. Autonomní cargo drony opouštějí fázi experimentů a stávají se páteří logistiky.
V nejnovějším díle Drone Radio Show to potvrdil Charles Acknin, CEO společnosti Skyways. Pokud si myslíš, že se to týká jen amerických pustin, jsi na omylu. Tenhle trend válcuje trh i u nás a ty u toho můžeš buď být, nebo jen smutně koukat ze země.
Zatímco internet plní virální videa s drony, které doručují kávu, v Michiganu dělají tu skutečnou, špinavou práci. Žádné PR kecy, žádné naleštěné vizualizace, které se nikdy nestanou realitou. Vítej v Battle Creek – místě, kde se právě teď betonuje budoucnost autonomního letectví.
Pokud létáš s DJI Matrice 350 RTK nebo pokukuješ po logistice s DJI FlyCart 30, tohle tě musí zajímat. Tady se totiž rodí manuál, podle kterého možná jednou poletíme i v Česku.
Firmware updaty obvykle jen látají díry v kódu. Tenhle? Ten poslal tvou kameru do posilovny a naučil ji cizí jazyky. Pokud máš DJI Osmo 360 v batohu, vyndej ji. Právě se z ní stala úplně nová bestie.
Zatímco většina výrobců ti novinky prodá jako nový model, DJI tady potichu překopalo pravidla hry. To je signál, který není možné ignorovat.