Základy na úrovni dronu-jednotlivce
Vezmeme-li to od základu, tak si při vyslovení pojmu „dron“ většina lidí představí dálkově řízený „pohyblivý objekt“. V principu je jedno, zda se bude jednat o člun, autíčko, vrtulník, multikoptéru, nebo třeba větší vojenské bezpilotní letadlo. Podstatné je, že jako dron vnímáme určitý dálkově řízený stroj, který ovládá konkrétní člověk, pilot, nebo přesněji operátor.
Půjdeme-li v daném tématu o kousek dál, budeme-li dostatečně věci znalí, třeba v tématu bezpilotních letounů, snadno si uvědomíme, že ono spojení s pilotem (operátorem) není dnes vždy nezbytně nutné. Vždyť i poměrně dostupné hobby drony dnes disponují řadou senzorů pro detekci překážek, které lze vnímat jako výchozí podmínku pro vstup do světa automatických letových funkcí nebo možností programovat dráhu letu.
O další stupínek dál a výš se nacházejí možnosti částečně autonomního (semi-autonomního), či plně autonomního létání. Tedy situace, kdy se dronu zadá určitý úkol a on jej splní zcela samostatně bez zásahu člověka. Obvykle třeba jen s dozorem lidského operátora.
TIP
Mrkněte na novinku DJI M30, která sama startuje a přistává do speciálního doku.
Důvod, proč se přitom zabýváme těmito značně obecnými situacemi a pojmy, je poměrně prostý. Bez jejich znalosti, či alespoň obecném povědomí o možnostech ovládání či „neovládání“ pohybu jednotlivých dronů, by se poměrně těžko chápalo, jak může fungovat roj, skupina, případně smečka dronů.
TIP
Nejen v češtině by se jistě dala vymyslet celá řada synonym pro početnější skupinu dronů, nejčastěji se ale používá výraz „roj“ či „rojování“, případně „rojové létání“, anglicky „swarm“ či „swarming“.
Roje dronů – jak a proč?
Už jen možnosti jednoho dronu, či několika málo kusů provozovaných díky dokonalé souhře jejich pilotů, třeba při natáčení reality show (viz náš rozhovor s Tomášem Zástěrou – účastník Survivoru), jsou více než pestré. Pokud se ale drony spojí do centralizovaných, nebo naopak decentralizovaných r