Zapamatujte si: Autonomie vs. AutomatizaceAutomatizovaný dron se umí sám navádět podle předem zadané trasy směrem k vámi zadanému cíli. Umí ale pořád jen plnit vaše rozkazy, sám se nerozhoduje. Naopak autonomní dron se sám i rozhoduje a vyhodnocuje situaci na základě dat, které přijímá různými čidly. Není závislý na operátorovi. A právě míru autonomie dronu můžeme rozdělit do 5 stupňů podle míry automatizace.

Level 0: Žádná automatizace
Pilot má kontrolu nad každým pohybem dronu a vše musí ovládat manuálně. Jde typicky o závodní drony a RC modely letadel pro rekreační využití.
Level 1 – Asistence pilota
Pilot má stále kontrolu nad celkovým průběhem letu a bezpečností dronu, ale dron už si vzít na starost alespoň jednu zásadní funkcionalitu na určitou dobu. Neumí ovládat současně směr a rychlost letu, ale může umět pomáhat s navigací, držením výšky nebo pozice. V této kategorii najdete hobby a spotřebitelské drony, které umí hlídat dodržování vámi zadaných vstupních parametrů nebo varovat před překážkami – těm se ale už musíte vyhnout zásahem pilota.
Level 2 – Částečná automatizace
Pilot je stále zodpovědný za bezpečný let dronu a měl by být pořád ready převzít kontrolu v případě jakéhokoliv problému. V určitých situacích si ale dron sám určí směr, výšku a rychlost. Na této úrovni je většina v současnosti vyráběných dronů, čímž snímá pár starostí z ramen operátora. Obvykle je možné předprogramovat trasu, nahrát ji do autopilota a dron pak plní misi podle těchto údajů – častým úkolem bývá mapování a fotogrammetrie. Drony také mívají automatický program pro vzlet a přistání.

Level 3 – Podmíněná automatizace
Jako u předchozího levelu, i tady dron zvládne letět „sám“, ale pilot musí být stále ve střehu připraven zasáhnout. Na to ho ovšem upozorní právě dron – pilot v tomto případě funguje jako takový záložní systém, když selžou automatické režimy, nebo dojde k nevyzpytatelné situaci. Dron tedy umí letět sám, ale jen za určitých (ideálních) podmínek. Takové dr